Nejhezčí dárek ke včerejším 27. narozeninám si Damián Vích nadělil s předstihem, když na mítinku v belgickém Ooerdegemu vylepšil český rekord na 3000 metrů překážek. Časem 8:19,88 minuty navíc splnil limit pro účast na mistrovství Evropy v roce 2026 v Birminghamu. O letošní záříjový vrchol, mistrovství světa v Tokiu, ještě musí zabojovat.

,,Na stýplu jsem si splnil celokariérní cíl. Navíc vím, že mohu běžet ještě rychleji. To mě velmi motivuje do další práce,“ říká bez váhání atlet armádního klubu Dukla.

Jeho slova potvrzuje fakt, že šel do závodu v nepříliš ideálním zdravotním stavu. V noci jej postihla horečka a zimnice. Ještě půl hodiny před startem nebyl rozhodnutý, zda poběží. ,,Do té chvíle jsem se cítil fakt mizerně. Na dráze to ze mě překvapivě spadlo. Najednou jsem věděl, že to tam je. Byl to první znak, že bych mohl atakovat opravdu dobrý čas,“ přibližuje své rozpoložení.

K limitu na světový šampionát mu scházelo téměř pět vteřin. Šance, že do Japonska odletí, ale pořád existuje. ,,S tvrdým limitem 8:15 už tolik nekalkulujeme. Teď pro mě bude klíčové mistrovství republiky v Jablonci (23. – 24. srpna), kde potřebuji získat co nejvíce bodů a doufat, že se kvalifikuju na žebříček. Byl by to krásný bonus za povedenou sezonu.“

Na jabloneckém oválu tak dojde k zajímavé bitvě dvou kamarádů z tréninkové skupiny Hakima Saleha. O titul si to Vích rozdá s Tomášem Habartou, jemuž v Belgii uzmul právě český rekord. ,,Těším se moc. Rádi bychom běželi na hraně svých možností. Ať vyhraje ten lepší,“ usmívá se Vích.

Touha po kvalitním čase skrývá i možnou spolupráci během závodu. ,,Určitě o tom přemýšlíme. Rozhodovat se budeme až na základě posledních tréninků. Určitě se nějakým způsobem prostřídáme,“ přitakává Vích.

Velkou roli může sehrát i počasí, které je v severních Čechách nevyzpytatelné. ,,Je to tam jako na houpačce. Navíc je stadion otevřený, takže si přejeme, aby hlavně nefoukal velký vítr. Ten by mohl výkony výrazně ovlivnit.“

Vích se letos zapsal do rekordních tabulek i v silničním běhu na 10 kilometrů, kdy časem 28:21 vylepšil o pět vteřin letité maximum Michala Kučery. Cítí se momentálně na vrcholu sil? ,,V obou závodech byly věci, které se dají vylepšit. Jen aby nepřišla zranění. Pak bych mohl dosažené časy na stýplu i na desítce ještě překonat. Rozhodně věřím, že jsem neřekl poslední slovo. Forma by měla v příštích letech gradovat,“ je přesvědčen.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Desetibojař Ondřej Kopecký, sedmadvacetiletý atlet ASC Dukla, prožívá úspěšnou sezonu, přesto stále čeká, zda se mu podaří proklouznout na mistrovství světa v Tokiu. „Pořád není jisté, zda se to vyjde. Teď jsem aktuálně druhý pod čarou. Budu čekat, jak se situace vyvine,“ říká k možné účasti.

Společně s trenérem Romanem Šebrlem rozhodně neztrácí naději. „Věříme, že se tam i tak dostanu. Pokračujeme v přípravě, jako bych měl Tokio jisté. Jedině tak bych tam mohl udělat kvalitní výkon. Pokud bych měl absolvovat ještě nějaký desetiboj, bylo by to právě na úkor mistrovství světa. Už bychom nestihli přitrénovat. Odletět tam v poloformě by nemělo smysl.“

Na domácí scéně se Ondřej představí v sobotu na republikovém šampionátu družstev v Ostravě. „Půjdu dálku, oštěp a disk. Pokusím se nasbírat nějaké body, hodí se mi to i do tréninku.“

Kvalifikace na MS je podle něj zbytečně komplikovaná. „Doufám, že někteří kluci, kteří jsou přede mnou, tam nepojedou. Je to poměrně složitá matematika. Za mě ne zcela fungující. Někteří tento rok vůbec nezávodili, jsou zranění a do Tokia vyrazí to jenom zkusit. Mně nezbývá než čekat, jestli někdo vypadne nebo to odřekne,“ vysvětluje.

Letos se může chlubit výbornými výsledky. Stal se mistrem republiky, v polské Bydhošti vytvořil výkonem 8254 bodů rekord mítinku. „Jelikož jsem se vracel po zranění, jsem tedy spokojen. V Bydhošti jsem měl navíc velké rezervy, první den se mi vůbec nepovedl. Výkon byl kvalitní. Je třináctým nejlepším na světě v této sezoně. O to víc mě mrzí, že systém pro kvalifikaci na MS tenhle výsledek nezohledňuje, ač tam bude startovat 21 desetibojařů. Rozhodně ale vím, že znovu můžu pomýšlet na velký výkon. Rozhodně na 8400 a výš.“

Zranění, které ho v loňské, olympijské sezoně, trápilo, nebylo drobné. „Zvrtnul jsem si kotník na doskočišti. Měl jsem natržené vazy. Kvůli olympiádě jsem si to nenechal dát do sádry, i když jsem věděl, že ideální to nebude. Chtěl jsem se kvalifikovat do Paříže, potřeboval jsem k tomu jen jeden výkon, ale ten desetiboj jsem nedokončil. Tohle zranění mi následně ovlivňovalo i další starty.“

A jak je na tom nyní? „Občas ten kotník cítím, ale to už bude asi napořád. (úsměv) V tréninku a v závodech mě to neomezuje,“ dodává.

V přípravě se zaměřuje především na skok o tyči. „Děláme na všem, větší pozornost je přesto soustředěna na ni. Tam jsem měl problémy, hodně jsem probíhal a neskákal. Spolupracujeme s Pavlem Beranem mladším, je to lepší,“ libuje si.

Do techniky mu občas mluví i přítelkyně Amálie Švábíková, elitní česká tyčkařka. „Techniku konzultujeme. Hodně o tom mluvíme, což je fajn.“

Letos si Kopecký vytvořil osobní rekordy v disku a na patnáctistovce. „Potřebuji zabrat hlavně v dálce. Třeba v Bydhošti mi v ní zůstalo ležet minimálně 100 bodů. Obecně jsou to pak i sprinterské tratě. Nejsem po zranění kotníku úplně vyběhaný.“

O tom, zda se do Tokia skutečně podívá, se rozhodne brzy. „Po mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou, které je příští víkend.“

Teď jej čeká již zmíněný týmový šampionát v Ostravě. „Mám to velmi rád už z doby, kdy jsem byl mladší. Hrozně mě bavilo jezdit s kamarády na závody, společně sbírat body a fandit si. Chodil jsem na sportovní základní školu i gymnázium. Vždycky jsme bojovali o medaile, měli velké ambice. Podobné je to i nyní. Ukáže se, kdo má jakou základnu. Závodit za Duklu je pro mě vždycky srdcovka. Chceme zlato,“ říká jednoznačně k sobotnímu cíli.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

V osmnácti startoval v Paříži na olympijských hrách, letos na evropském šampionátu atletů do 20 let ve finském Tampere si na krk dálkař Petr Meindlschmid již pověsil medaili, navíc tu nejcennější. Výrazně tak pomohl české výpravě k nejúspěšnějšímu vystoupení v historii na šampionátech, kdy si domů čeští junioři přivezli tři zlaté a šest bronzových medailí.

Nyní devatenáctiletý člen ASC Dukla předvedl v pravý čas svůj nejlepší letošní výkon 789 cm. „Mám obrovskou radost. Během soutěže jsem byl nervózní, protože jsem ten svůj nejlepší výkon předvedl brzy a soupeři měli skoro celou soutěž na to, aby mě přeskočili,“ říkal po dnešním příletu do Prahy dálkař, kterému přišli poblahopřát i ředitel ASC Dukla Pavel Benc, jeho zástupce pro sport Radek Jančík i vedoucí trenér Štěpán Janáček.

Jak vysoko to zlato řadíte?

„Jako jeden z mých největších úspěchů. Úspěchy na seniorských akcích jsou strašně super, vážím si jich. Ale je to něco jiného než nyní, kdy mám na krku zlato, hmatatelný důkaz z té mé kategorie. Těžko se to srovnává, ale řadil bych to na stejnou úroveň, je to úspěch jako každý jiný.“

Před finále jste si věřil, byl jste nervózní?

„Po tak kvalitní kvalifikaci jsem si hodně věřil ale taky jsem věděl, že kluci co byli na druhém a třetím místě dokáží skákat daleko, oba mají na svém kontě přes osm metrů. Věděl jsem, že když jim to uletí, tak mě mohou porazit. Takže jsem byl ve stresu již od začátku soutěže. Doufal jsem, že se ještě posunu, což bohužel nevyšlo, ale jsem rád za takový výkon.“

Již jste ten úspěch vstřebal?

„Hodně se to rozleželo. Když jsem to po závodu zpracovával, tak jsem to úplně nedokázal a nyní mám obrovskou radost. Ještě větší než když se to stalo a myslím, že to bude přetrvávat ještě hodně dlouho.“

Zlato jste získal hned na úvod šampionátu a potom sledoval výkony svých kolegů. Jaké to bylo? Medaili jset už oslavil?

„Byl čas si to vychutnávat. Užíval jsem si všechny další medaile a mohl to prožívat jako fanoušek. A bylo to jiné, než stát na dráze. Můj čas na oslavu ještě nebude hodně dlouho, sezona je dlouhá a pokračuje, takže až po jejím skončení.“

Z vašich slov lze vycítit, že cílíte na Tokio…

„To by bylo samozřejmě parádní, ale nyní je to takové na hraně. Zatím jsem pod čarou, takže budu potřebovat hodně štěstí, třeba aby se někteří závodníci přede mnou odhlásili a uvolnili mi místo. Ještě je i dost bodů, které mohu získat, na následujícím závodu. Tím bude domácím šampionát v Jablonci.“

Dá se říci, že vás zdobí vyrovnaná výkonnost…

„Věřím, že by ale mohla jít ještě nahoru. Myslím, že současná forma není zatím úplně stoprocentní a doufám, že na MČR to konečně vystřelí a předvedu tam nějaký výkon, se kterým budu spokojený. Jsem na sebe hodně náročný a s výkonem, který jsem předvedl nyní na ME, nejsem zcela spokojen. Takže doufám, že to vyjde alespoň tam. A takový výkon začíná osmičkou, a kdyby to byl osobák, tak by to bylo super.“

Kde cítíte rezervy, když jste říkal, že ten výkon nebyl nejlepší?

„Myslím, že nemám natrénováno tolik, kolik bych potřeboval. Tato sezona je zkřížená se zraněními a bolístkami a myslím, že to mě hodně limituje v těch trénincích. Chybí mi oproti minulé sezoně něco úplně ve všem. V rychlosti i síle. Nerad bych to srovnával s tou minulou sezonou, ta byla úžasná. Nyní nemám takovou formu.“

Co vás nejvíce trápí?

„Únavová zlomenina zánártní kůstky. Nyní mám kostní výrůstek na patě, který mě dráždí achillovku. Cítím to při běhu i chůzi. Bude potřeba asi operace či nějaké jiné řešení, třeba rázové vlny. A to chce čas se tomu hodně věnovat což si nyní nemohu dovolit.“

Od současné sezony jste v ASC Dukla. Jaké výhody to přináší?

„Určitě mi to hodně pomáhá. Mám lepší zdravotní péči, fyzioterapii a celkově podmínky pro trénování. Stále se ještě připravuji v Uherském Hradišti, ale když cokoliv potřebuji, tak si mohu říci a oni mi to na Dukle zařídí. Nyní nastoupím na vysokou školu, takže by se asi hodilo už trénovat v Praze.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Na střelnici v Brně Králově Poli se blýskl český reprezentant v para trapu Miroslav Lidinský, který vybojoval bronzovou medaili v kategorii PT2. Na mezinárodním podniku zařazeném do série světového poháru tak potvrdil velmi dobrou formu před blížícím se mistrovství světa, jež se uskuteční na stejném místě v září.

Na akci dorazilo 63 sportovců ze 14 zemí, kteří soutěžili ve třech kategoriích. Organizátoři připravili areál na výbornou, což ocenili nejen zahraniční závodníci, ale i 18 českých reprezentantů. Jejich počet svědčí o rostoucí popularitě této disciplíny.

Jednu z českých medailí získal válečný veterán Miroslav Lidinský z Dukly Hradec Králové v kategorii PT2, určené pro stojící střelce s postižením dolní části těla. V silné konkurenci nestačil pouze na dva italské soupeře, kteří si odvezli zlato a stříbro. Lidinského bronz je důkazem jeho vytrvalosti, zkušeností a špičkové přípravy.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: paratrap czech